NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Knihovnička 2009

Rok 2009 nepřinesl nikterak velkou úrodu překladů z polštiny, přesto se český čtenář mohl seznámit alespoň s několika jak známými polskými jmény, tak s drobnou ochutnávkou těch méně známých. Ohlédněme se i na počátku tohoto roku za polskými tituly, které spatřily světlo světa v roce minulém.

 

Do sbírky textů Andrzeje Stasiuka, které už známe v češtině, loni přibyl jeho „cestopisný průvodce“ po zapomenutých koutech střední a východní Evropy pod názvem Cestou do Babadag (Periplum 2009), za nějž získal Stasiuk v roce 2005 literární cenu Nike. Stasiuk nás zavádí do polského pohraničí, na východní Slovensko, do Maďarska, Rumunska i Albánie. Jeho takřka fotografické momentky z cest a silně osobní vzpomínky doplňuje autorův subjektivní komentář, který prozrazuje fascinaci periferiemi, zapomenutými a neznámými místy. Právě tam spatřuje Stasiuk ducha střední Evropy. Vyprávění vévodí princip asociací a paměti, specifický rytmus narace, ale i motiv hledání smyslu bytí v „životě na cestě“.

 

V překladu Vlasty Dvořáčkové se českým čtenářům znovu představila také básnířka Wisława Szymborska. Soubor děvetapadesáti básní Okamžik. Dvojtečka. Tady (Pistorius & Olšanská 2009) představuje komplet tří sbírek Szymborské vydaných v posledních letech. Téměř filosoficky a meditativně laděné verše ze sbírky Okamžik evokují témata hledání identity moderního člověka, pomíjivosti a smrti či role náhody, iracionality a osudu v lidském životě. Ve Dvojtečce propojuje Szymborska tyto motivy s rolí poezie – ta je neustálým kladením otázek, množením smyslů, hledáním jedinečnosti, je odpovědí na „prozaičnosti světa“. Ve sbírce Tady jsou pak impulsem pro rozjímání básnířky drobné detaily každodenního života, zcela světské motivy rozvodu, letecké katastrofy či písní Elly Fitzgerald.

 

Přeložení v češtině dosud neznámých povídek se ke konci roku dočkal i Sławomir Mrożek. Pod názvem Kohout, Lišák a já je v překladu Heleny Stachové vydalo nakladatelství Agite/Fra. Soubor obsahuje dvaačtyřicet krátkých povídek jinak spíše divadelními hrami proslulého autora. Otevírá jej v Polsku často zmiňovaná variace na bajku, podle níž byl celý výbor pojmenován. Mrożkova bajka si však hraje sama se sebou, s pravidly vlastního žánru, s tradičním kánonem. Podobně mnohé z jeho krátkých prozaických útvarů mají podobu krátké anekdoty, pečlivě vypointované situace, ale někdy i na několika stránkách rozvedené filosofické úvahy. Nikdy však nechybí autorův typický smysl pro sarkastický humor, grotesku, absurdno.

 

Novým jménem, přinejmenším pro českého čtenáře, s nímž nás v loňském roce seznámilo nakladatelství MOBA, je i Marek Krajewski, autor známého cyklu detektivních příběhů s titulním hrdinou komisařem Eberhardem Mockem. Krajewského vratislavské „retrodetektivky“ sice vyšly již dříve ve slovenském překladu, jeho prvotina Smrt v Breslau (MOBA 2009) se však česky objevila až loni, v překladu Michala Przybylského. A ještě v témže roce ji následovalo volné pokračování Konec světa v Breslau (MOBA 2009). Na Krajewského stylu upoutá nejen pečlivé zasazení jednotlivých příběhů do historických reálií německo-polské Vratislavi, ale i schopnost propojit napínavý příběh s pečlivě budovanou a gradovanou atmosférou napětí, barvitými popisy, citem pro detail i pro originální charakteristiku jednotlivých, velmi různorodých postav, ale také s intelektuálně náročnějšími digresemi - pro čtenáře zajímající se o polskou historii, klasickou filologii (která je autorovým původním oborem) či dávné civilizace a cizí kultury. V prvním z uvedených příběhů jsme tak svědky toho, jak komisař Mock řeší záhadnou vraždu mladé baronky ve vlakovém kupé, jež ho dovede až k tajemným vzkazům v orientálním jazyce, dávnému prokletí, utajeným sektám a nečekaným genealogickým odhalením. Konec světa v Breslau nás přenáší ještě o několik let zpátky, do roku 1927, kdy dojde v takřka dekadentní atmosféře dávné Vratislavi k sérii pečlivě naplánovaných vražd. Eberhard Mock musí najít nejen vraha, jenž po sobě zanechává odtržené lístky kalendáře, ale především rozluštit klíč, podle něhož dotyčný vraždí...

 

Novým jménem, a to svým způsobem i v polském prostředí, je Łukasz Dębski, jehož prozaickou prvotinu určenou dospělým čtenářům Café Szafé přeložil Jan Jeništa a vydalo nakladatelství Dauphin (2009). Dębski je skutečně majitelem kavárny s neobyčejným názvem Café Szafé a kromě stejnojmenné knihy je i autorem několika dětských průvodců pro evropských zemích. Poklidně vyprávěné příhody návštěvníků „jeho“ krakovské kavárny, kteří vysedávají nad kávou či čajem v restaurovaných skříních nejrůznějších barev, jsou prošpikovány nejen svěžími dialogy a smyslem pro groteskní humor, ale i snově tajemnou atmosférou, v níž se rozměr vyprávěného pozvolna slévá se životní realitou jednotlivých vyprávějících.

 

Románem Smrad (Havran 2009, v překladu Báry Gregorové) se loni představil i Wojciech Kuczok, jehož známe např. z básnické antologie Mrtvé body vydané ostravským Protimluvem před čtyřmi lety. Od veršů se však Kuczok rychle přenesl k próze a v Polsku si získal jméno právě Smradem, bolestnou sondou do každodenního života patriarchální slezské rodiny, portrétem patologických vztahů, které v ní panují, i obrazem radikálně pojímané výchovy, která nejde daleko pro výprask a ostré slovo. Kuczok tu sleduje zrod traumat, která mohou člověka doprovázet po celý život (jak dokládá méně zdařilé filmové zpracování románu v režii Magdaleny Piekorz). Odkrývá zoufalou touhu hlavního dětského hrdiny rozkrýt smysl toho, co se kolem něj děje. Kniha je navíc napsána brilantním jazykem využívajícím slezské nářečí i mluvu neustálých příkazů, zákazů, nadávek a frází, jež v rodině nahrazují veškerou komunikaci.

 

Právě výše zmíněný Protimluv prezentoval v loňském roce ve své knižní edici další nové jméno – Jerzyho Franczaka a jeho prózu Převlékárna v překladu Soni Filipové. Franczakův hrdina Jirka, mladý literát, řeší podobné problémy jako řada jiných hrdinů současné polské prózy (za všechny jmenujme Agnieszku Drotkiewicz a její román Teraz čerstvě nominovaný na letošní Paszporty Polityki) – zalíbilo se mu ve světě písmen, fikce, masek a rolí, které lze jednoduše a v jednom okamžiku (zdánlivě) bezbolestně „převléknout“. Franczakovi to umožňuje ponořit se do intertextuální hříčky, literární mystifikace, umělé továrny na výrobu stále nových světů, ale zároveň se nakonec přece jen zkouší ptát, kde leží ony skutečné hodnoty, jak se proplést oním „skutečným životem“, kterému nelze tak zcela utéct.

 

Rok 2009 přinesl i několik málo příspěvků nebeletristických. Bílé místo v našem povědomí o nejnovějších dějinách polské literatury se pokusila zaplnit publikace Małgorzaty Kowalczyk a Petra Posledního Jákobův žebřík. Polská literatura v letech 1945–1969 (nakl. Pavel Mervart 2009). Kombinace českého a domácího, tedy polského pohledu na jedno z nejsložitějších období dějin polské literatury vynesla bohatou sumu informací zaměřenou jak na dobové literární diskuse či způsoby přemýšlení o literatuře, tak na klíčová díla poezie, prózy i dramatu vymezeného období. Autoři se věnují i otázkám fungování poválečné polské kulturní politiky, proměn literárních institucí nebo úvahám o vývoji emigrační tvorby. Snaží se přitom přihlížet i ke společenskému rozměru literárního života a ke vztahu ke starší tradici. Kniha je charakteru spíše přehledového, ale pro českého čtenáře může být podnětným zdrojem informací.

 

Pro zájemce o polské dějiny vydalo brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury publikaci polského historika Andrzeje Chwalby Polsko 1989–2008: dějiny současnosti. Kniha chronologicky navazuje na již dříve vydanou knihu Andrzeje Paczkowského Půl století dějin Polska 1939–1989, její charakter je však více esejistický, osobnější, podstatnou roli v ní hrají zamyšlení nad obecnějšími tématy, jako jsou ekonomická transformace, vztahy s okolními státy i vztahy k evropské politice či role církve a náboženství v polské společnosti přelomu 20. a 21. století. K podobně laděným publikacím lze pak připočíst knihy Petra Jelínka Zahraničně-politické vztahy Československa a Polska 1918–1924 (Matice Moravská 2009) a Štěpána Pellara Hrdí orli ve smrtelném obklíčení (Dokořán 2009) o vývoji stereotypního vnímání Židů v polské společnosti v 19. a 20. století.

 

Michala Benešová

11. 01. 2010

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 946908 návštěv, dnes zatím 330 (4 online).