NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Zemřel poslední vůdce povstání ve varšavském ghettu

2. října zemřel ve Varšavě Marek Edelman, povoláním kardiolog, ale také jeden z vůdců povstání ve varšavském ghettu v roce 1943.

 

Už Edelmanův otec se před první světovou válkou politicky angažoval v hnutí eserů, matka zase v Bundu – levicové antisionistické židovské straně působící do druhé poloviny 40. let mj. v Polsku a v Rusku. Již jako člen Bundu prožíval události druhé světové války i sám Edelman. Aktivně se zapojil do povstání ve varšavském ghettu, po smrti Mordechaje Anielewicze se stal jeho posledním hlavním vůdcem. O rok později se zúčastnil i varšavského povstání. Po válce jako jeden z nemnoha neemigroval, ale usadil se v Lodži – městě, jehož vlastní židovská minulost byla brzy po válce takřka zapomenuta. Na otázku, proč zůstal v Polsku, obvykle odpovídal: Tady jsou pochováni mí židovští přátelé a bratři. Zůstal jsem, protože jsem strážcem jejich památky. Byl hluboce přesvědčen o tom, že židovská kultura je neoddělitelnou součástí kultury polské – a přes všechna příkoří je třeba zachovat přinejmenším paměť o ní. Podobně jako paměť o příkořích velkých válečných konfliktů a zlu, které se v lidech probouzí, může být tím posledním varovným prstem i pro moderní demokracii: svět kolem nelze jen pasivně sledovat, svět kolem je třeba tvořit. V přesvědčení Marka Edelmana tak nemělo povstání ve varšavském ghettu daleko k Sarajevu či Kosovu, Kambodži či Somálsku... Pasivní přihlížení zlu totiž mrzačí člověka. Člověk nemůže být pouhým svědkem událostí, protože pak se příliš neliší ani od obětí, ani od pachatelů.

 

Život Marka Edelmana je toho dobrým příkladem. V Lodži působil dlouhá léta jako úspěšný lékař, na politickou scénu, byť onu „podzemní“, se pak vrátil v polovině 70. let, kdy navázal spolupráci s Výborem na obranu dělníků. Později působil v Solidaritě; v tzv. druhém oběhu tak mohla po mnoha letech znovu vyjít jeho kniha Getto walczy. Udział Bundu w obronie getta warszawskiego z r. 1945, v níž věcně nesentimentálním stylem vzpomíná na realitu bojujícího ghetta. Marka Edelmana však v mnoha očích proslavila spíše publikace jiná – kniha Hanny Krall Zdążyć przed Panem Bogiem, kterou známe pod názvem Stihnout to před Pánem Bohem i v češtině. V politice se Edelman aktivně angažoval i po roce 1990, např. v řadách Unie svobody a později Demokratické strany. Neobjevoval se pouze každý rok u varšavského Umschlagplatzu, aby na místě bývalého bunkru, kde se před dopadením Němci zachránili již zmíněný Mordechaj Anielewicz a další desítky povstalců hromadnou sebevraždou, uctil památku židovských obětí druhé světové války (mimo rámec oficiálních oslav), ale jeho hlas býval slyšet při mnoha příležitostech – v době války v Jugoslávii jezdil s humanitárními konvoji do postižených oblastí, připomínáním méně lichotivého pohledu na varšavské povstání roku 1944 (kde, jak vyprávěl, dalo práci najít takový oddíl Zemské armády, v němž by se Žid mohl cítit zcela bezpečně) varoval před nacionalismem a antisemitismem části dnešní polské společnosti.

 

O povstání v ghettu vyprávěl Edelman často, ale až v posledních letech. Po válce dlouho mlčel, až Hanna Krall (a – jak sám Edelman vyprávěl – jeho žena) jej přiměly připomínat lidem události druhé světové války prožité na vlastní kůži. Solidaritu mezi půl milionem Židů, kteří se tísnili v místech, kde dříve žila jen pětina tohoto počtu. Neochotu většiny lidí uvěřit v to, že myšlenka vyhladit celý jeden národ z povrchu zemského je možná, a že se dokonce nedaleko zdí varšavského ghetta skutečně realizuje. Že je ostatně na každém kroku přítomna i v samotném ghettu. Sám Edelman působil v ghettu jako lékař a díky tomu se mu podařilo zachránit alespoň malou část z těch, kteří v transportech směřovali z varšavského Umschlagplatzu do koncentračních táborů. Hrůzu válečných událostí lze ostatně přiblížit i otázkami, na něž se jen stěží hledá odpověď: co však čekalo na ony zachráněné? Lepší budoucnost? A jak naloží naše svědomí s faktem, že místo každého takto zachráněného musí do transportu tak jako tak někdo jiný? Jak vysvětloval Edelman Hanně Krall, válka znamená zcela jinou morálku. Rozhodnutí postavit se se zbraní v ruce na obranu obyvatel ghetta bylo rozhodnutím o tom, jakým způsobem je lepší (či snazší, či užitečnější) zemřít. Protože kdo ve válce nezabíjí, nic nezíská. Pohled Marka Edelmana je – někdy možná poněkud méně slyšitelným – hlasem v již dávno rozehrané diskusi o svědomí a morálce člověka ocitnuvšího se z čista jasna v extrémních podmínkách všudypřítomného zla. Jako by právě Edelmanův hlas stál kdesi mezi drsnou syrovostí pohledu Tadeusze Borowského na "zlágrovaného člověka" a neochotou Gustawa Herlinga-Grudzińského přijmout vždy a za každou cenu interní morálku gulagů a koncentračních táborů, velící žít ještě o jeden den déle, byť na úkor těch slabších. „W zasadzie najważniejsze jest życie. A jak już jest życie, to najważniejsza jest wolność. A potem oddaje się życie za wolność. Wtedy już nie wiadomo, co jest najważniejsze.“ Právě tímto mottem opatřil Marek Edelman po r. 1989 nové vydání své knihy Getto walczy.

 

Řekli o Marku Edelmanovi:

 

Szewach Weiss (politolog, bývalý izraelský velvyslanec v Polsku): Zastanawialiśmy się wspólnie czy jest możliwe życie żydowskie w Polsce. On mówił: Jest możliwe, ale nie ma prawie Żydów w Polsce.

Władysław Bartoszewski (historik, diplomat, bývalý polský ministr zahraničí): Nie chcę mówić, że był niezastąpiony, bo nikt nie jest, ale takich ludzi jak Marek Edelman było niewielu, nawet w Jego środowisku i pokoleniu.Jestem jego rówieśnikiem. Nasze pokolenie odchodzi. Ostatni raz widziałem Go w lipcu, na pogrzebie prof. Leszka Kołakowskiego. Siedziałem między Nim a prof. Barbarą Skargą. Gdy kilka dni temu umarła prof. Skarga, zastanawiałem, kto będzie następny.

(Zdroj citátů: GW)

 

Michala Benešová

04. 10. 2009

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 951225 návštěv, dnes zatím 550 (4 online).