NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

NOVÉ KNIHY: Polsko očima Jacka Kuroně i tamějších historiků

Kuroń. Autobiografia

(Wydawnictwo Krytyka Polityczna, Warszawa 2009)

 

Připomíná-li si Polsko dvacáté výročí roku 1989, rádo si připomene rovněž jméno Jacka Kuroně. Jeden z vůdců polské opozice v dobách Polské lidové republiky a spoluzakladatel Výboru na obranu dělníků, původním povoláním historik, posléze dvojnásobný ministr práce a sociálních věcí, až do roku 2001 poslanec Sejmu, zemřel takřka přesně před pěti lety. Poláci si ho v těchto dnech připomínají mj. vydáním téměř tisícistránkové publikace Kuroń. Autobiografia, která zahrnuje čtyři významné Kurońovy autobiograficky laděné texty, či lépe řečeno původně samostatné knížky. První z textů, Wiara i wina. Do i od komunizmu, mapuje velmi osobním úhlem pohledu počátky komunistického režimu v Polsku, nejprve nadšení, a pak zklamání ze stalinismu, jež vedlo až ke Kurońovu uvěznění v roce 1964, kdy spolu s Karolem Modzelewským sepsal „Otevřený dopis straně“. V něm kritizovali mj. třídní charakter režimu Polské lidové republiky a jeho přílišnou byrokratizaci. Wiara i wina je pokusem o autorovo vyrovnání se s vlastní minulostí mládežnického komunistického aktivisty. Text druhý, Gwiezdny czas, vypovídá o zrodu a vývoji polské demokratické opozice, Výboru na obranu dělníků a Solidarity, tedy o událostech, jichž byl Kuroń přímým účastníkem. Otevřeně zde přitom dává najevo své levicové sympatie. Zbylé dva texty, Spoko! Czyli kwadratura koła a Moja zupa, pak nabízejí obraz přelomu 80. a 90. let, vnitřních sporů uvnitř Solidarity (Kuroń byl jednoznačným přívržencem a zastáncem jednání u Kulatého stolu), nejistoty, kterou demokratické polské levici přinesla možnost vybudovat nové „kapitalistické“ Polsko a nutnost pokusit se vyrovnat se žhavou (a neméně ožehavou) komunistickou minulostí, i způsobů, kterak se jednotliví vůdci bývalé opozice srovnávali s novými podmínkami. Redaktoři doplnili jednotlivé texty poměrně bohatým poznámkovým aparátem, který knihu zpřístupňuje i kupříkladu čtenářům-cizincům. Autobiografia se v prodeji oficiálně objeví 1. července a měly by na ni navázat další vybrané spisy Jacka Kuroně.

 

 

Andrzej Chwalba: Polsko 1989–2008: dějiny současnosti

(přeložil Jiří Ogrocký, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2009)

 

Dvacetiletí polské demokracie nám připomíná i kniha polského historika Andrzeje Chwalby s poněkud zavádějícím názvem Polsko 1989–2008: dějiny současnosti. V polském originálu vyšla kniha již v roce 2005 (pod méně učebnicovým titulem III Rzeczpospolita. Raport specjalny), její výklad tedy končí rokem 2004. Následující čtyři léta jsou v českém vydání jen stručně připomenuta v doplňujícím kalendáriu. Svým datováním navazuje Chwalbova publikace na – již v roce 2000 přeloženou a vydanou – knihu Andrzeje Paczkowského Půl století dějin Polska 1939–1989. Ta mapuje polskou historii od válečných událostí po pád komunismu a končí proslulými červnovými volbami. Více méně v tento moment (konkrétně ještě u Kulatého stolu) pak začíná svůj výklad Andrzej Chwalba, charakter jeho práce je však poněkud jiný. Chwalbův pohled na nedávnou polskou historii, namnoze dodnes neuzavřenou (připomeňme, že v hlavním výkladu chybí např. stále aktuální, ale právě ve zpracovávaném období kořenící spory o lustrace), je osobnější, laděný spíše esejisticky, v němž hrají velkou roli zamyšlení nad obecnějšími tématy, např. ekonomickými proměnami, vztahy s okolními státy i evropskou politikou, směřující ke vstupu Polska do Evropské unie, nebo rolí církve a náboženství v polské společnosti přelomu 20. a 21. století. Nechybí však ani řada faktografických, ba přímo statistických údajů a čísel, čímž nám Chwalbova publikace Paczkowského důslednost a detailnost místy připomene. Kniha je zajímavým doplňkem k mozaice často velmi osobních obrazů polské počervnové reality, jejíž část tvoří ostatně i výše zmíněné Kurońovy úvahy. Polský týdeník Polityka ocenil Chwalbovy „dějiny současnosti“ Historickou cenou pro rok 2006.

 

 

Wojciech Kuczok: Moje projekcje. Lęki i pragnienia widza kinowego

(W.A.B., Warszawa 2009)

 

Wojciechu Kuczokovi vyšel nedávno česky román Smrad. Pro dokreslení autorova obrázku můžeme doporučit knížku věnovanou filmovému řemeslu, jež mu v těchto dnech vychází v Polsku a jež navazuje na jeho starší texty obsažené v knize To piekielne kino (2006). Publikace Moje projekcje je souborem esejí a skic na nejrůznější „kinematografická“ témata: od Jánošíka po Přelet nad kukaččím hnízdem, od upíra Nosferatu po svět filmových kritiků. Wojciech Kuczok je absolventem filmové vědy Slezské univerzity v Katovicích. Dle jeho vlastních slov však není jeho výpověď výpovědí kritika-moralizátora, ale milovníka filmů, jehož pohled na filmový svět je silně subjektivní:

Póki bohater filmowy milczy, widz gotów jest wierzyć, że reżyser ma coś do powiedzenia.
Małomówność jest przecież cechą wspólną mędrców i idiotów – póki milczą, trudno ich odróżnić. Nie lubię nadmiaru słów w kinie; bywa, że film urzeka mnie do pierwszej kwestii dialogowej, a potem zawodzi grafomanią, czuję się wtedy sromotnie oszukany, jakbym uwiedziony subtelną urodą dziewczęcia, usłyszał nagle, że wulgarnym językiem rozmawia przez komórkę.

Přespříliš vysloveného nemusí být ve filmu dáno jen přemírou dialogů a verbální exhibice, jak bohužel dokazuje filmové zpracování Kuczokova vlastního scénáře na motivy románového Smradu, i takové srovnání Kuczokových filmových esejí a jeho scénáristické či literární tvorby však může čtenáře ke „Kuczokovým projekcím“ přitáhnout.

 

Michala Benešová

29. 06. 2009

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 908993 návštěv, dnes zatím 40 (3 online).