NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

LETEM MEDIÁLNÍM SVĚTEM: Polsko po dvaceti letech – Polanského

Výročí dvaceti let od červnových polských voleb roku 1989 poněkud zapadlo ve volební eurohorečce. Důsledněji jej připomněla Magdalena Sodomková v Mladé frontě (celý článek zde). V Polsku navštívila mj. Bogdana Borusewicze, někdejší „tichou legendu Solidarity“ (a mimochodem odpůrce jednání u Kulatého stolu), dnes maršálka polského Senátu. „Čtvrtého června 1989 oslavoval. Polské odborové hnutí Solidarita právě s 99 křesly v parlamentu na kolena srazilo komunisty. A polské volby odstartovaly domino efekt pádu komunistických režimů v Maďarsku, východním Německu, Československu, Rumunsku.“ Podobně jako Luboš Palata v Lidových novinách (více zde) však Magdalena Sodomková neopomíná zmínit, že polské oslavy zároveň nemilosrdně odkrývají často ne právě přátelské vztahy mezi některými bývalými vůdčími osobnostmi odborového hnutí Solidarita. Od Mazowieckého a Wałęsy až po Kaczyńského a Tuska… Na otázku české novinářky k tomu Borusewicz dodává: „To máte tak, je to jako manželství po třiceti letech. Není to, co bývalo. A některá se i rozvádějí.“ Opačnou stranu ještě do značné míry bipolárního světa června roku 1989 reprezentuje Jerzy Urban, někdejší mluvčí Wojciecha Jaruzelského a „mediální tvář“ tehdy ještě vládnoucích polských komunistů. Dokumentuje mnohdy krkolomné cesty, jimiž se bývalé známé tváře obou stran po roce 1989 vydaly (Urban zbohatl na celé řadě obchodů a investic včetně levicově-antiklerikálního týdeníku Nie, který založil, a stal se jedním z nejbohatších Poláků). „Vzestupy a pády polské Solidarity se však neměří jen výškou cifry na kontě. Lechu Wałęsovi, ikoně boje proti komunismu, Poláci zazlívají, že dnes je schopen za peníze přednášet i pro šéfa kontroverzní strany Libertas Declana Ganleyho, který záhadně zbohatl v Rusku po rozpadu SSSR,” uzavírá Sodomková.

 

U příležitosti 20. výročí červnových voleb se v Mladé frontě vrátila i k příběhu, s nímž jsme se měli před časem možnost seznámit např. v Polském institutu v Praze. Řeč je o smrti studenta Stanisława Pyjase, jeho přátelství s Bronisławem Wildsteinem (dnes novinářem deníku Rzeczpospolita) a Lesławem Maleszkou (dnes již bývalým novinářem deníku Gazeta Wyborcza) a podezřelém podílu polské Státní bezpečnosti na celé věci (napsali jsme: 1, 2). Film Tři kámoši, který Polský institut promítal, vyvolal v Polsku vlnu zájmu a témata, která rozehrává, jsou – zdá se – aktuální i v souvislosti s 20. výročím polské demokracie. Magdalena Sodomková hovořila s Bronisławem Wildsteinem nejen o příběhu Staszka Pyjase, ale také o stále ožehavé otázce polských lustrací, o Adamu Michnikovi a Lechu Wałęsovi („Michnika i Wałęsu hodnotím pozitivně do 90. roku. Pak? Oba fatálně.“) i o tom, kam polská demokracie za dvacet let pokročila a jakou má toto slovo v současném Polsku vlastně náplň. Celý rozhovor si můžete přečíst zde. K pohledu Adama Michnika, v českém prostředí často tlumočenému a již notoricky známému, je to dozajista zajímavé doplnění.

 

Luboš Palata v Lidových novinách připomněl, že Československo žilo v době prvních polosvobodných polských voleb spíše republikovou družbou československých pionýrů a vekslem na Václaváku, neboť „Polsko mělo v tehdejším Československu pověst státu, kde je sice možná více svobody, ale není tam téměř co jíst“ (více zde), a stručně referoval o tom, jak Poláci své výročí oslavují. Jinak však polské výročí přebily eurovolby, které v Polsku nicméně nepřinesly žádné překvapení, o kterém by stálo zato se rozsáhleji rozepisovat. Česká média však zachytila i několik kulturních drobniček. Server Aktuálně.cz upozorňuje na právě vydanou kolekci tří DVD s filmy Romana Polanského (Roman Polanski kolekce. 3DVD, vydává MagicBox, 899 Kč). Petr Cífka ve svém textu nejprve láká potenciální diváky na bohatou a místy zlehka skandální režisérovu biografii, jako by tím potvrzoval nenápadně podsouvanou domněnku, že Polanski už nám nemá po umělecké stránce co nabídnout („Svůj životopis by si mohl Polanski i zrežírovat. Přinejmenším ještě v 90. letech totiž oslňoval nejen řemeslnou zručností, ale zejména nekompromisností a důmyslností, s jakou tematizoval lidské úchylky a fobie,“ celý článek najdete zde). Ostatně i zmíněná kolekce nabízí tři Polanského rané počiny, jeho první tři celovečerní filmy – Nůž ve vodě (Nóż w wodzie), Polsko 1962; Hnus (Repulsion), Velká Británie 1965; Ve slepé uličce (Cul-de-Sac), Velká Británie 1966. „Souboj dvou samců před zraky vnadné samičky“, tedy film Nůž ve vodě, jsme mohli loni v létě vidět i v České televizi (více zde), jakkoli jinak se nám jméno Romana Polanského spojí spíše s thrillerem Rosemary má děťátko nebo s mnohem méně zdařilým pokusem naplnit totéž schéma Johnny Deppem – s křečovitou Devátou bránou, donekonečna omílanou českými televizními kanály. Právě předzvěstí jejich poetiky je druhý snímek, Hnus s Catherine Deneuveovou v hlavní roli. Jako „nejohranější“ z trojlístku nabízených filmů hodnotí Petr Cífka snímek Ve slepé uličce, který však přesto „vtipně dokumentuje, že k patologickým jevům a „nenormálnosti“ – tedy svým stěžejním tématům – dokázal jeden z největších světových filmařů vždy najít jiný a jedinečný klíč.“ Možná je výmluvné, že se server Aktuálně.cz věnoval Polanského patologické realitě více než poněkud rozpačitým oslavám volebního výročí.

 

V Lidových novinách se zase objevila informace, že na divadelním festivalu Kontakt v Toruni si Cenu za originální divadelní výraz odnesl český soubor Boca Loca Lab za „zvukovou kompozici pro čtyři herce a čtyři mikrofony” Tiká tiká politika v režii Jiřího Adámka. Prostor tak výjimečně zbyl i pro informaci o oceněných polských představeních – majitelem hlavní ceny se letos stal vratislavský režisér Jan Klata za inscenaci hry Stanislawy Przybyszewské Případ Danton, v níž končí revoluční ideály neslavně a hrdinové „s ošoupanými parukami i charaktery” (více zde). Kromě pražského souboru Boca Loca Lab se v Toruni představilo i Divadlo Komedie se "svým Kafkovým" Procesem. Tikající politika zaujala i redaktory Tygodniku Powszechného – Joanna Jopek oceňuje letošní toruňskou dramaturgii, ačkoli ta se musela poměřit s finanční krizí a volila proto spíše komorní inscenace útlých souborů, spíše z východní než ze západní Evropy (více zde). Joanna Jopek si všímá akcentu položeného letos na témata historie a politiky (viz např. účast kontroverzního Vladimira Sorokina), pražskou inscenaci hodnotí jako „brawurowo wykonaną, skrzącą się humorem partyturę na szereg muzycznych, intonacyjnych i językowych gier gestami i retoryką polityków.“ Představení Tiká tiká politika má od roku 2006 na repertoáru pražská scéna Alfred ve dvoře.

 

 

Film Romana Polanského Nůž ve vodě odvysílá Česká televize v rámci Nočního filmového klubu v pondělí 15. června v 0:45 na programu ČT 2.

 

Michala Benešová

08. 06. 2009

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 923112 návštěv, dnes zatím 268 (4 online).