NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

NOVÉ KNIHY: Podoby Aleksandra Wata

Ewa Baniecka: Poezja a projekt egzystencji. W kręgu postaw i tożsamościowych dylematów w twórczości Aleksandra Wata

(słowo/obraz terytoria, Gdańsk 2009)

 

Aleksandra Eliasze Chwata (1900–1967), jehož zná literární svět pod jménem Aleksander Wat stále především jako futuristu, básníka, který se svým příznačně znějícím debutem – JA z jednej strony i JA z drugiej strony mego mopsożelaznego piecyka (1920) – zařadil mezi nejvýznačnější představitele radikální polské avantgardy, potkal osud mnohých z těch, kteří si po předválečném uměleckém debutu prošli tvrdou zkušeností druhé světové války – a které bylo dlouhá léta „povoleno“ číst a interpretovat pouze v jasně daných mantinelech, v tomto případě básníka-futuristy (či dadaisty). Wat byl oceňován řadou literárních kritiků, na dlouho však takřka zmizel z povědomí většiny čtenářů. Až v posledních letech se objevilo několik prací, které vnímají dílo Aleksandra Wata i ve světle jeho pozdějších děl – jako tvůrce poučeného historií a reflektujícího hrozby, které přináší vývoj moderní společnosti, jako kritika totalitní moci sovětského typu (viz Mój wiek, rozhovory Aleksandra Wata s Czesławem Miłoszem); jako erudovaného znalce (nejen) evropské kultury, pracujícího s celou řadou aluzí a vyznačujícího se neobvyklým citem pro jazyk; jako tvůrce nutícího nás přehodnotit zažitá pojetí autobiografie (Watovy autobiografické šifry doprovází precizně promyšlená linka komentáře k vlastním textům, trochu připomínající Gombrowiczovu snahu o projekt interpretace vlastní tvorby, a tedy hru se čtenářem); konečně jako básníka mystického, religiózního, metafyzického, básníka-Žida.

 

První monografie o Aleksandru Watovi se Poláci dočkali až v roce 1997 zásluhou litevského básníka, literárního vědce a publicisty Tomase Venclovy. Jeho kniha Aleksander Wat. Obrazoburca sleduje na takřka pěti stech stranách Watovu biografii i literární tvorbu, od jeho narození 1. května 1900 přes futuristické začátky, příklon k levici ve 20. letech a Watův proměňující se vztah ke komunismu, první prozaické pokusy, zatčení za války příslušníky NKWD a následné věznění, návrat do Polska a složité vyrovnávání se s poválečným vývojem v Polsku až poemigraci v roce 1959, novou etapu v autorově básnické tvorbě a Watovy eseje a vzpomínky z posledních let jeho života (Wat trpěl chorobou způsobující silné bolesti hlavy, jež ho nakonec přivedly v roce 1967 k sebevraždě).

 

Jak je vidět, životní osudy Aleksandra Wata byly více než bohaté. Po dlouhé přestávce se ve druhé polovině 50. let znovu pouští do psaní – a právě jeho pozdější díla (Wiersze, 1957; Wiersze śródziemnomorskie, 1962; Ciemne świecidło, 1968) se stala východiskem pro analýzy a interpretace četných polských badatelů. Jarosław Borowski věnoval svou knihu „Między bluźniercą a wyznawcą“ (Lublin 1998) zkušenosti sacrum ve Watově poezii. Otevřel tak otázku, na kterou z různých úhlů pohledu dodnes navazuje řada badatelů – ve Watově tvorbě považuje Borowski religiózní problematiku za klíčovou, analyzuje Watovu snahu najít takovou formu teologie či víry, která by dokázala odpovídat jeho životním prožitkům a zkušenostem, věnuje se Watovu vztahu k mýtům i judaismu (otázky exegeze svatého textu, vztahu k holocaustu, vlastní komplikovaný vztah k židovské tradici, který ostatně vypovídá mnohé o zkušenostech Židů v před- i poválečném Polsku). Všímá si i Watovy složité christologie, z níž pramení i takřka sakrální funkce bolesti a utrpení, u Wata nezvykle často opakovaná. Tento motiv sleduje důsledněji např. Edyta Molęda v práci Mowa cierpienia (Kraków 2001), kde rozlišuje fyzický, duchovní (a tvůrčí) a intelektuální aspekt utrpení, jež se složitě prolíná autorovou biografií i literární tvorbou. Molęda podnětně analyzuje jednotlivé obrazy a metafory, s jejichž pomocí se autor pokoušel nastínit svoji vizi utrpení člověka (noc a den, sen, nicota, tma, prostor utrpení apod.). Bolest považuje za jeden z klíčových Watových motivů i Józef Olejniczak. Ve své knize W-Tajemniczenie – Aleksander Wat (Katowice 1999) interpretuje kromě fenoménu somatičnosti Watovy poezie také komplikované vztahy mezi životními osudy autora a jeho dílem, zakořenění Watových básní v historii 20. století, na řadě příkladů analyzuje jejich rozměr transcendentální, duchovní, ale i intertextuální (mj. motiv knihy). Z pohledu židovské religiozity analyzuje Watovu tvorbu nejpodrobněji Sławomir Jacek Żurek v knize Synowie księżyca (Lublin 2004), v níž se vedle Wata věnuje také reflexím židovské náboženské tradice v textech Henryka Grynberga. Pod patrným vlivem průkopnických prací jiného lublinského vědce Władysława Panase a jeho úvah o kabalistických motivech v povídkách Bruna Schulze vypracoval velmi podrobnou analýzu obrazů, s nimiž Wat s oblibou pracoval (nicota, protiklad světla a temnoty, motiv zrcadla jako místa prostupování různých světů, metafory mystických prožitků či jako symbol uspořádání vesmíru, idea Mesiáše aj.) a které podle Żurka vypovídají o jeho vztahu k židovské religiózní, a ještě lépe mystické tradici (Wat se ostatně narodil v rodině chasida a kabalisty, otec ho sice nevedl k bližšímu seznámení se s židovskou mystikou – možná i to zavedlo Wata k pokusům stát se příkladným křesťanem, či příkladným komunistou –, ale prostředí židovské religiozity, v němž vyrůstal, a zejména bohatá rodinná knihovna, v níž si čítával, na něj však bezpochyby měly svůj vliv). Za zmínku stojí také sborník W „antykwariacie anielskich ekstrawagancji“ (Lublin 2002) přinášející řadu zajímavých příspěvků.

 

Nejnovější publikací věnovanou tvorbě Aleksandra Wata, rozšiřující řady výše zmíněných, je kniha Poezja a projekt egzystencji. W kręgu postaw i tożsamościowych dylematów w twórczości Aleksandra Wata, jejíž autorkou je gdaňská polonistka Ewa Baniecka. Watovu básnickou tvorbu nahlíží především prizmatem pojmu identita – Watova poezie vypovídá jak o existenciálních zkušenostech autora, tak o jeho pokusech vepsat do ní svůj "projekt lidské existence", tváří v tvář rozpadu hodnot po druhé světové válce i vlastnímu pocitu vykořeněnosti. Watova poezie je tak pro Banieckou pokusem vystavět na neustále se rozpadajících základech individuálního „já“ v míře možností jasný a celistvý otisk básníkovy vlastní existence. Právě poezie může být podle slov autorky cestou, jak se osvobodit z „cely světa“, jak se vzdálit chaosu skutečnosti, jenž nás obklopuje, může být cestou, jak ze záplavy fragmentů spět k plnosti a dokonalosti. Celou Watovu básnickou tvorbu pak chápe jako hledání této dokonalosti, nikdy nekončící, jež je však zároveň bolestným obrazem disharmonie světa i moderního člověka, neboť autor si je příliš dobře vědom nedosažitelnosti dokonalého. Tato základní idea je pak Baniecké klíčem k analýze neobvyklé bohatosti a různorodosti Watova básnického světa.

 

Michala Benešová

26. 05. 2009

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 908994 návštěv, dnes zatím 41 (3 online).